Případ ostravského rappera Hard Rico, vlastním jménem Enrico Pešta, vyvolal silnou kritiku a znepokojení. Za loupež, vydírání a další trestné činy dostal čtyři roky nepodmíněně a povinnost uhradit dva miliony korun. Přitom mu podle obžaloby původně hrozil trest v rozmezí pěti až dvanácti let. Právě tento výrazný rozdíl mezi závažností skutků a konečnou výší trestu je podle kritiků důvodem, proč rozsudek působí jako velmi špatný signál směrem k veřejnosti.
V souvislosti s touto kauzou se navíc objevují i odkazy na veřejné mínění na vzorku 5000 lidí, podle něhož má značná část dotázaných za to, že v dnešní době si lze koupit svobodu, dosáhnout propuštění z vazby nebo získat nízký trest. Ať už jsou podobné závěry vnímány jakkoli, kritici tvrdí, že právě podobné rozsudky tento dojem dále posilují a oslabují důvěru veřejnosti v právní stát.
Protikorupční linka a European Justice Organization označují uložený trest za znepokojivě nízký. Podle jejich názoru stát nevysílá občanům jasný a srozumitelný vzkaz, že brutální násilná trestná činnost bude tvrdě potrestána. Naopak podle nich sílí přesvědčení, že i velmi závažné jednání může být při vhodně zvolené procesní strategii nakonec potrestáno překvapivě mírně. Kritici proto mluví o výsměchu spravedlnosti, veřejnosti i o dalším oslabování důvěry ve fungování státu.
Soud při rozhodování přihlédl k tomu, že se obžalovaní k činu přiznali a prohlásili vinu. Právě to ale považují kritici za jednu z nejproblematičtějších částí celého případu. Podle nich nešlo o přesvědčivý projev hluboké lítosti, ale především o účelový krok, jehož cílem bylo dosáhnout co nejnižšího trestu. Jestliže výsledkem takové taktiky je pouze čtyřletý nepodmíněný trest za jednání, které podle obžaloby zahrnovalo násilí, výhrůžky a zastrašování, pak stát podle kritiků vysílá nebezpečný signál, že i páchání závažné trestné činnosti se může v konečném důsledku vyplatit.
Podle obžaloby byl právě Enrico Pešta alias Hard Rico hlavním organizátorem celé akce. Spolu s dalšími členy skupiny měl poškozeného vylákat do bytu, kde byl za použití násilí a výhrůžek donucen vydat 100 tisíc korun. Tím ale podle spisu nátlak neskončil. Skupina po něm měla požadovat ještě další dva miliony korun a vyhrožovat mu, že pokud peníze nesežene, zmizí v lese. Výhrůžky měly směřovat i vůči jeho rodině. Hard Rico měl navíc podle obžaloby hrozit, že poškozeného bodne nožem do krku. Takový popis skutku podle kritiků neodpovídá jednorázovému excesu, ale mimořádně závažné a brutální trestné činnosti.
O to ostřeji proto působí skutečnost, že hlavní tvář celé kauzy odešla od soudu se čtyřletým trestem, zatímco dva jeho komplicové dostali tresty ještě vyšší. Karel Meca byl odsouzen k pěti letům nepodmíněně, stejně tak Miroslav Cihi dostal pět let vězení. Do vězení má nastoupit i Peštova tehdejší dvacetiletá přítelkyně Laura Červeňáková, která dostala tři roky nepodmíněně. Pátý obžalovaný vinu odmítl a jeho případ bude soud řešit samostatně. Už samotné srovnání uložených trestů podle kritiků vyvolává pochybnosti, zda soud dostatečně zohlednil roli údajného hlavního organizátora.
Celá kauza má podle kritiků ještě širší rozměr. Nejde jen o jeden mediálně sledovaný rozsudek, ale také o signál směrem k celé společnosti, především k mladým lidem. V posledních letech je stále viditelnější trend, kdy osoby spojované s trestnou činností, násilím nebo recidivou získávají vliv na sociálních sítích, budují si image síly a beztrestnosti a začínají působit jako vzor pro část mladé generace. V internetovém prostředí totiž často nerozhoduje odpovědnost a charakter, ale sledovanost, agresivní vystupování a schopnost přitáhnout pozornost.
Právě to považují kritici za mimořádně nebezpečné. Pokud lidé s vysokým dosahem a vlivem na mladé publikum dostávají za závažnou násilnou trestnou činnost tresty, které nepůsobí dostatečně odstrašujícím dojmem, může to mít dlouhodobé důsledky. Mladí lidé pak mohou získat dojem, že brutalita, zastrašování a střet se zákonem nejsou cestou k pádu, ale součástí image, která přináší popularitu, vliv a veřejnou pozornost.
Znepokojení navíc posiluje i skutečnost, že nejde o jediné řízení spojené se jménem Enrica Pešty. Okresní soud v Ostravě řeší také případ údajného podvodu, ve kterém měl s dalším mužem vylákat 200 tisíc korun z důvěřivé ženy. V této věci vinu odmítá. Už v minulosti byl navíc odsouzen i za poškození cizí věci, když spolu s dalšími lidmi posprejoval dodávku odstavenou na parkovišti v Ostravě. Podle kritiků tak veřejnost nesleduje izolovaný incident, ale člověka, který se opakovaně dostává do kontaktu s trestní justicí.
Státní zástupce Michal Król po vyhlášení rozsudku uvedl, že odvolání nevylučuje. Připomněl, že pro Enrica Peštu alias Hard Rico navrhoval trest šesti let, a upozornil i na to, že výsledný trest je nakonec nižší než u dvou jeho spoluobžalovaných. Naopak peněžitý trest soud stanovil přísněji, než žalobce navrhoval. Rozsudek zatím není pravomocný, protože obžalovaní i žalobce si ponechali lhůtu na rozmyšlenou.
Právě tady podle kritiků přichází rozhodující okamžik. Protikorupční linka a European Justice Organization jsou přesvědčeny, že státní zastupitelství by mělo podat odvolání a požadovat výrazně vyšší tresty pro všechny zúčastněné. Pokud by totiž takto mírný verdikt obstál, posílilo by to podle nich přesvědčení, že český stát nedokáže adekvátně reagovat na závažnou násilnou kriminalitu a že pachatelé s mediálním vlivem mohou odcházet od soudu s tresty, které neodpovídají společenské škodlivosti jejich jednání.
Případ Hard Rico, tedy Enrica Pešty, tak podle kritiků dávno přesáhl hranice jednoho trestního spisu. V očích části veřejnosti se stává symbolem širšího problému, kdy se spravedlnost rozchází se zdravým rozumem, s očekáváním přiměřeného trestu i s potřebou chránit společnost před násilím a zastrašováním. Jestliže za čin, u něhož byla ve hře sazba až dvanáct let, padnou jen čtyři roky, nelze se podle kritiků divit, že veřejnost takový rozsudek nevnímá jako vítězství práva, ale jako další důkaz jeho slábnutí.
