Proč je kauza Jana Čermáka varováním pro celý stát
Jan Čermák a firmy v okolí TV Barrandov ukazují problém, který je mnohem větší než jedna mediální kauza. Jde o otázku, zda v České republice skutečně platí pravidlo, že kdo podniká přes právnické osoby, musí veřejnosti ukázat základní obraz svého hospodaření.
Účetní závěrka není formalita. Je to dokument, který ukazuje majetek, závazky, výnosy, náklady, zisk, ztrátu a finanční zdraví firmy. Bez účetní závěrky nelze zjistit, zda firma není předlužená, zda nepřevádí hodnotu mimo dosah věřitelů, zda neobchoduje s rizikem, které nakonec zaplatí někdo jiný.
V prostředí insolvencí je tato povinnost ještě důležitější. Pokud někdo podniká v zadlužených firmách, pracuje s pohledávkami, licencemi, ochrannými známkami, doménami a reorganizacemi, musí být jeho hospodaření pod veřejnou kontrolou. Jinak vzniká prostor pro model, ve kterém se dluhy nechávají věřitelům a hodnota pokračuje jinde.
Nezveřejnění účetní závěrky není chyba v papírech
České právo už dnes stanoví povinnost účetní závěrky zveřejňovat. Podle zákona o účetnictví se účetní závěrka zveřejňuje uložením do sbírky listin; portál veřejné správy zároveň uvádí, že do sbírky listin se zakládají zejména řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky.
Problém je v tom, že české sankce často nepůsobí dostatečně odstrašujícím způsobem. Odborné přehledy uvádějí, že finanční úřad může za nezveřejnění účetní závěrky uložit pokutu až do výše 3 % hodnoty aktiv a rejstříkový soud může uložit pokutu až 100 000 Kč. Rejstříkový soud má také postupovat tehdy, když obchodní korporace nepředloží účetní závěrku nejméně za dvě po sobě jdoucí období.
Jenže v praxi to často nestačí. Pokud má firma vysoké obraty, složité vlastnické vazby nebo se pohybuje v insolvencích, může být nízká nebo opožděná sankce jen nákladem podnikání. Tajení hospodaření se pak vyplatí více než transparentnost.
Kde chybí účetní závěrky podle dostupných přehledů
U firem napojených na okruh kolem Barrandova se podle dostupných přehledů listin objevují výrazné mezery.
EMPRESA MEDIA, a.s., IČO 26418011, má podle poskytnutého přehledu poslední zjevně dohledatelnou účetní dokumentaci za rok 2016. V přehledu nejsou patrné účetní závěrky za roky 2017 až 2024.
Media Master, s.r.o., IČO 29011191, má podle přehledu zveřejněné účetní závěrky do roku 2022, ale chybí novější období.
IMP, s.r.o., IČO 49686071, má podle přehledu zveřejněné účetní závěrky do roku 2022, ale chybí roky 2023 až 2025.
Sport community Brno, z.s., IČO 04002814, má podle poskytnutého přehledu ve sbírce listin pouze stanovy z roku 2015 a nejsou zde uvedeny účetní závěrky.
S-24 akvizice II, s.r.o., IČO 21596565, je důležitá kvůli souvislosti s hlavní licencí TV Barrandov. Právě u této firmy je nezbytné, aby veřejnost, věřitelé a orgány viděli, jaké ekonomické vztahy se vážou k licenci, značce, vysílání a provozu televize.
Pokud jsou tyto údaje aktuální, nejde o izolované pochybení. Jde o vzorec, který musí stát okamžitě řešit.
Barrandov: když hodnota pokračuje, ale věřitelé čekají
Kauza TV Barrandov ukazuje, proč je transparentnost účetních závěrek naprosto zásadní. Veřejné zdroje uvádějí, že klíčová licence na hlavní kanál TV Barrandov je v držení společnosti S-24 akvizice II, jejímž majitelem je Jan Čermák, zatímco věřitelům není jasné, podle jaké dohody dnes televize vysílá pod licencí jiné firmy. Lupa zároveň píše, že v zadlužené firmě Barrandov Televizní Studio zůstaly licence na vedlejší kanály, zatímco hlavní licence je mimo ni.
To je zásadní. U televize je licence jedním z nejcennějších aktiv. Pokud licence není v původní zadlužené společnosti, ale televizní značka pokračuje, musí být jasné, kdo inkasuje výnosy, kdo platí náklady, kdo užívá ochranné známky a zda z toho něco získávají věřitelé.
Bez účetních závěrek to nelze zkontrolovat. A pokud to nelze zkontrolovat, nelze mluvit o právním státě, ale o systému, ve kterém silní hráči mohou skrývat skutečné hospodaření za mlhou firemních struktur.
Kontroverze kolem Jana Čermáka a IFIS
Veřejně dohledatelné zdroje popisují několik kontroverzních okruhů kolem Jana Čermáka, TV Barrandov a IFIS.
Prvním je převod firmy IFIS Akvizice II, která vlastnila licenci na hlavní kanál TV Barrandov, pod S-24 holding Jana Čermáka. Média tento krok popsala jako přípravu na vstup zahraničního investora. Z pohledu věřitelů však vyvolává otázku, zda nejcennější aktivum nezůstalo mimo dosah konkurzní podstaty.
Druhým okruhem je samotné postavení licence. Lupa uvedla, že věřitelům není jasné, podle jaké dohody televize vysílá pod licencí jiné firmy, a ptají se, kdo má z vysílání příjmy a kdo bude mít hlavní slovo při případném prodeji televize.
Třetím okruhem je širší role IFIS v insolvencích a pohledávkách. IFIS sám na svém webu uvádí, že vstup fondu do TV Barrandov souvisel s reorganizačním plánem, vypořádacím úvěrem a kapitálovým vstupem investora. Zároveň veřejné zdroje připomínají roli IFIS v kauze Arca Investments, kde fond dlouhodobě vystupoval v insolvenčních řízeních.
Čtvrtým okruhem je kritika okruhu Jana Čermáka a IFIS v souvislosti s citlivými insolvenčními a pohledávkovými transakcemi. Některé kritické weby spojují tento okruh s otázkami kolem dražby, pohledávek a možného vlivu v zákulisí. Tato tvrzení je nutné brát jako kritické podněty, nikoli jako pravomocně prokázané závěry.
Proč má být tajení hospodaření trestným činem
Nezveřejnění účetní závěrky není jen porušení administrativní povinnosti. V určitých situacích je to nástroj, jak znemožnit kontrolu.
Pokud firma nezveřejní závěrku, věřitel nevidí, zda má šanci dostat zaplaceno. Obchodní partner nevidí, zda jedná s rizikovým subjektem. Finanční úřad hůře sleduje, zda účetnictví odpovídá daňovým tvrzením. Insolvenční soud hůře vyhodnocuje, kdy se firma dostala do úpadku. Veřejnost nevidí, kdo vydělává a kdo nese dluhy.
U firem v insolvencích je to ještě horší. Tajení hospodaření může zakrývat tok peněz mezi propojenými osobami. Může zakrývat převody majetku. Může zakrývat to, že firma už dávno měla podat insolvenční návrh. Může zakrývat vyvádění značky, licence, domény nebo technologického zázemí.
Proto by dlouhodobé a úmyslné nezveřejňování účetních závěrek mělo být trestným činem, zejména pokud se týká firem v úpadku, firem s veřejným dopadem, firem pracujících s penězi věřitelů nebo firem napojených na reorganizace a insolvenční řízení.
Velká Británie: nezveřejnění účtů je trestný čin
Velká Británie je příkladem země, kde stát bere zveřejňování účetních výkazů mnohem vážněji. Oficiální britský web GOV.UK uvádí výslovně, že nepodání účetních výkazů nebo confirmation statements je trestným činem a ředitelé nebo určení členové LLP mohou být osobně pokutováni trestním soudem.
Britský Companies Act 2006 obsahuje zvláštní úpravu „failure to file accounts“, tedy selhání při podání účetních výkazů.
To je přesně směr, kterým by se měla vydat Česká republika. Pokud ředitel nebo skutečně ovládající osoba roky tají hospodaření firmy, nemá stačit opožděná výzva nebo symbolická pokuta. Má nést osobní odpovědnost.
Irsko: trestní delikt, pokuty a zrušení firmy
Irsko má také tvrdší režim. Irský Companies Registration Office uvádí, že pokud je annual return podán pozdě nebo vůbec, společnost, její ředitelé a tajemník mohou být stíháni registrátorem společností. CRO zároveň uvádí, že za porušení filing requirements mohou být ukládány pokuty až 5 000 eur a že společnost může být vymazána z rejstříku a rozpuštěna.
CRO také výslovně uvádí, že nesplnění filing requirements může vést k nedobrovolnému výmazu společnosti z rejstříku.
To je důležitý princip: firma, která odmítá ukazovat své hospodaření, nemá mít neomezené právo dál působit na trhu.
Estonsko: neodevzdáš výroční zprávu, firma může skončit
Estonsko je známé digitalizovaným obchodním rejstříkem a důrazem na elektronickou transparentnost. Oficiální estonský e-Business Register je centrální portál, přes který se evidují právnické osoby a podávají dokumenty včetně výročních zpráv.
Estonská praxe je přísná: pokud firma neodevzdává výroční zprávy, může být zahájeno řízení směřující k jejímu nucenému zrušení nebo výmazu. Odborné přehledy pro estonské firmy popisují, že registr může po neplnění povinnosti iniciovat compulsory dissolution a že obchodní rejstřík firmy za neplnění skutečně vymazává.
Tento model dává smysl. Kdo nechce zveřejňovat hospodaření, nemá mít výhodu omezeného ručení a pokračující právnické osoby.
Singapur: sankce, enforcement a odpovědnost vedení
Singapur je další zemí, kde stát považuje filing obligations za důležitou součást firemní disciplíny. ACRA uvádí, že pozdní podání annual return může vést k enforcement action proti společnosti i jejím officers a že za pozdní filing se ukládají late lodgment penalties.
Singapurský model ukazuje, že zveřejňování firemních údajů není jen otázkou účetních. Je to otázka důvěry v trh. Pokud firma neplní filing obligations, dopadá odpovědnost i na osoby, které ji řídí.
Český problém: zákony existují, ale kontrola selhává
Česká republika nemá problém v tom, že by zákon vůbec neexistoval. Problém je v jeho vymáhání. Povinnosti jsou napsané, sankce jsou uvedené, soudy a finanční úřady mají pravomoci. Přesto lze v praxi najít firmy, které roky nezveřejňují účetní závěrky a dál působí v citlivých obchodních strukturách.
To je nepřijatelné.
Neschopnost státu kontrolovat řádné zveřejňování hospodářských výsledků firem, zejména u subjektů napojených na insolvence, jasně vzkazuje veřejnosti, že zákony patří jen pro některé. Transparentnost pak platí hlavně pro ty, kteří zákony dobrovolně dodržují. Ti, kdo je ignorují, získávají konkurenční výhodu.
To ničí důvěru ve stát, v trh i v soudy.
Co by měla Česká republika změnit
Česká republika by měla zavést jasnou osobní odpovědnost statutárních orgánů a skutečně ovládajících osob za dlouhodobé nezveřejňování účetních závěrek.
Pokud firma nezveřejní účetní závěrku za jedno období, má přijít automatická výzva a pokuta. Pokud nezveřejní závěrky za dvě období, má následovat tvrdší sankce a veřejné označení firmy jako netransparentní. Pokud nezveřejní závěrky za tři a více období, má být zahájeno řízení o zrušení firmy nebo trestní prověřování odpovědných osob.
U firem v insolvenci, reorganizaci, u firem s významným objemem pohledávek, licencí, ochranných známek, veřejných zakázek nebo mediálního vlivu má být režim ještě přísnější.
Dlouhodobé zatajení hospodaření by mělo být trestným činem tehdy, pokud znemožňuje věřitelům, státu nebo soudu zjistit skutečný majetkový stav firmy, nebo pokud je spojeno s úpadkem, převody majetku, opožděným insolvenčním návrhem či poškozením věřitelů.
Bez trestní odpovědnosti se nic nezmění
Jan Čermák a kauza Barrandov ukazují, proč současný český režim nestačí. Pokud firmy kolem citlivých insolvenčních struktur nezveřejňují hospodářské výsledky a stát je nedonutí jednat, vzniká prostředí, kde se vyplatí mlčet, skrývat, oddalovat a přesouvat hodnotu mimo dosah věřitelů.
To nesmí být normální.
Nezveřejňování účetních závěrek musí být v závažných případech trestným činem. Ne kvůli šikaně podnikatelů, ale kvůli ochraně trhu, věřitelů a právního státu.
Firma, která chce využívat výhody právnické osoby, omezeného ručení a důvěry obchodních partnerů, musí ukazovat své hospodaření. Kdo hospodaření tají, nesmí se divit, že stát začne jednat jako proti osobě, která skrývá pravdu.
A pokud stát jednat nezačne, bude tím potvrzovat nejhorší podezření: že transparentnost v České republice není pravidlo, ale jen dobrovolná povinnost pro ty, kteří ještě věří, že zákony platí pro všechny.
